Mapa webu | Prohlášení o přístupnosti
Kronika, 31.7.2009
pátek, 31.7.2009
březen 1891
Již 7. den trčíme v táboře. Tahle zpropadená válka, Sever proti Jihu, stála tolik zbytečných životů, zvláště zde v Jižní Virginii je to patrné - opuštěné domy, vypálená pole.
Zdá se, že nápad generála Sharmona, napadnout pevnost Harrison, nebyl tak dobrý, jak se prve zdál. Už několik mílí před pevností, kde jsme nečekali žádný odpor, jsme byli přepadeni ze zálohy jižany a potom, co byli zabiti všichni vyšší důstojníci, jsme byli tak neorganizovaní, že naše obrana byla bezvýznamná.
Ti, co nebyli pobiti, byli zajati. Včetně nás, asi třiceti lidí, co před nedávnem opustili své domovy a vydali se sem na jih. Zavázali nám oči a odvlekli do zajateckého tábora.
Ač jsme si mysleli, že válka je krutá, až zde jsme poznali peklo. Počínaje nelidským chováním dozorců (od vysoce postavených po nemilosrdné doktory), včetně nemožně náročných prací. Například kopání biojámy či uklízení záchodů, až po mrzkou večeři.
Naštěstí jsme se zde seznámili s šesticí seveřanů: Cyruc Smith, Nab, Pencroff, seržant Richmond, Gedeon Spillet a Harberta, kteří se sem dostali už dříve. Ti také nebyli se zdejšími podmínkami spokojeni a již plánovali útěk. Měli jsme štěstí, že jsme je zde zastihli, nebo nám dodali naději, že opět budeme svobodní. Zákazy, kterých je v tomto táboře mnoho, nám bránily domluvit přesnější detaily útěku, ale inženýr Smith nám ještě před tím, než jsme šli spát, řekl, že plán útěku je domluven. Jen musíme počkat na jejich signál a pak rychle pryč.
Jakub Liška a Dan Dus (neboli Bambus)
|
|
|
|
|
